Mé zkušenosti

Mám osobní zkušenost s mým rozvodem, že jsem žádala o pomoc VŠUDE, ale nikde mně nepomohli. Bojovala jsem 2,5 let u soudu o střídavou péči o nezletilou dceru, v období puberty. Nicméňě zbytečně. Dcera byla zmanipulovaná a měla jsem proti sobě soupeře, kterého jsem znala 20let a zjišťovala, že ho vůbec neznám.... Tím čeho je schopen a pomstí se mně tím, že mi ,, vezme ,,  a zmanipuluje dceru.

Po 2,5 let boje, kdy se dcera ke mně chovala tak, že mě nerespektovala a dělala naschvály, stejně jako její otec, JSEM SE VZDALA a pochopila jedno. 

Právě proto, že svou dceru opravdu miluji, tak ji chci zanechat svobodu a i její rozhodnutí. Ikdyž, jako matku, mě to velmi ranilo, protože si vybrala žít a mít domov u svého otce. Respektovala jsem její rozhodnutí a postupně se s tím vším smiřovala.

Z mého pohledu ,, toto ,,  je opravdová láska a ne ta sobecká. Zajistit ,, spokojenost ,, druhému, když si to přeje, sice na úkor Vás i přesto, že toho človíčka moc milujete a záleží Vám na tom, aby byl šťastný. Proto mu dáte SVOBODU. 

Já sama jsem v té době docházela pro pomoc do organizace, která má pomáhat v náročných situacích. Také jsem prosila o pomoc sociální pracoviště, prosila jsem o pomoc Policii ČR, žádala jsem o pomoc svého právníka za celkový poplatek 30.000,- Kč a hlavně jsem ŽÁDALA O POMOC SOUD, kterému jsem věřila.

Nic z toho mně nepomohlo, právě naopak. 

Byla jsem velmi zklamaná všemi úřady v ČR.

Připadala jsem si jako, když žiji v dřívějším století a v zemi, kde vyznávají muslimské náboženství, ale já žila, stále žiji v 21. století a v ČR. Dokazovat, že jsem dobrou mámou či matkou a podstupovat různé výslechy mně přišlo stupidní, ale podstupovala jsem soudní požadavky.

S odstupem času na toto pohlížím tak, že to bylo ponižující a k ničemu. Vůbec se divím, že jsem to vše absolvovala. Prakticky o nás rozhodují lidé, kteří nás vůbec neznají a nic o nás neví.

Jsem přesvědčena, že soud POCHYBIL v tom, že NENAŘÍDIL aspoň pravidelné víkendy, kdy by mě dcera aspoň navštěvovala.

Protože z mého pohledu, pokud je vztah narušen rozvodem, poněvadž před ním jsem byla nejmilejší maminka, tak právě proto se na něm musí pracovat a zachovat kontakty oboustranně. K tomu, ale bohužel nedošlo.

Vím, že jsem byla a jsem dobrou mámou a nehodlám to nikomu dokazovat. Na toto si dcera / dcery musí přijít sama / samy.

Nicméně, když člověk padne na dno, nezbývá mu nic víc, než zmobilizovat všechny své síly a znovu vstát.

Ale někteří z Vás potřebují pomoci právě z toho dna POZVEDNOUT. Neumí to, nemají na to sílu a neví kudy kam.......

Každý člověk je jiný, jedinečný a všichni se učíme ,, růst ,, ve svém vývoji. 

Já v tomto momentu dna nalezla to, co jsem, tam, měla najít.... a to byla ,, MÁ HODNOTA ,, .

Začala jsem hledat pomoc v SOBĚ. Nacházela jsem knihy o duševním a osobním rozvoji, četla je a vše začala praktikovat do svého ŽIVOTA.

NAŠLA JSEM OPĚT SVOJI SÍLU A HLAVNĚ SVOJI HODNOTU.

 OPŘELA JSEM SE O SEBE A OPÍRÁM DODNES.

 TOTO RÁDA S RADOSTÍ PŘEDÁM A NAUČÍM OSTATNÍ LIDI. 

 NE PROTO, ŽE MUSÍM, ALE CHCI.

  POKUD ONI SAMI BUDOU CHTÍT.

  HLAVNĚ SE BUDOU CHTÍT ZMĚNIT ONI SAMI JAKO PRVNÍ.

  Já pomohu, ale kroky jsou už na VÁS.

  KDYŽ TO NEVZDÁTE, NAJDETE ZASE SVOJI SÍLU....a VŠE ZVLÁDNETE...…

 Nyní jsem spokojená sama se sebou. ZNÁM SVOJI HODNOTU. Cestuji, dělám, co mě baví a žiji  svůj život beze strachu.                                                                                        

SVÉ DCERY MILUJI A MILOVAT JE VŽDY BUDU. 

Věřím, že přijde ČAS a vše pochopí. Se svými dcerami se již stýkám, cestujeme spolu, píšeme si. Sice zatím stále málo, ale VÍM A CÍTÍM, že se máme RÁDY. 

A vím, že jsem jim ukázala to nejdůležitější......, což některá z dcer ještě nechápe a nevidí.....

Že pokud budou ve vztahu ( v jakémkoliv vztahu ) nespokojené, vždy mohou odejít, ať to bude těžké jakkoliv zvládnout. 

Protože všichni jsme svobodní lidé a nejsme majetkem někoho a něčeho.

VŠE má svůj čas a vše JE NA SPRÁVNÉ CESTĚ.

Vím, že můj příběh není jediný, jen se o tom nehovoří ani nepíše. 

O tom, co se děje při rozvodu či u soudu a jaké rozhodnutí soudu může mít následky ! 

Proto, toho, kdo rozhoduje a má ,, MOC ,, rozhodovat, prosím, ať vše velmi zváží a nebere nás rozvádějící jako další ,, KUS ,, !!! 

Jelikož ,, jeho ,, rozhodnutím se směrují ŽIVOTY lidí a s tím souvisí obrovská zodpovědnost, která se nemá podceňovat!

Já sama si zodpovídám za svá rozhodnutí.

Děkuji   

Jiřina Chaloupková